architektonické soutěže / návrh / 2005 / workshop Rivergardens Karlín
workshop Rivergardens Karlín

workshop Rivergardens Karlín

Autoři: Jan Aulík, Tadeáš Matoušek, Jan Kalivoda

Zadání workshopu se všemi dodatečnými zpřesněními a instrukcemi se nám jeví jako poněkud přeurčené pro workshop, kde by se teprve měly hledat ideje a přístupy k řešené úloze. Nicméně jsme se rozhodli akceptovat bez výhrad požadované užitné kapacity v předepsané proporci funkcí. K urbanistickým podkladům jsme přistupovali volněji tak, abychom mohli dosáhnout nového řešení.

Protože velikost řešeného území odpovídá velikosti velkorysých karlínských bloků, je dobré, aby si toto měřítko podržel i urbanistický koncept tohoto území. Znamená to, aby
z vnějšku bylo zřetelné měřítko velkého bloku vždy a z vnitřku někdy nebo někde, tak jako je to u historické karlínské struktury. Neznamená to setrvávat na blokových schématech z jiné doby, která měla i jinou logiku stavění, či na blokových schématech, jejichž měřítko je bez vztahu k urbanistické struktuře města.

Hledali jsme urbanistické schéma, které opět dokáže budovat město additativním způsobem v postupných krocích, s určitou mírou nepředvídatelnosti a volného vývoje, bez přísných regulativ. Právě to je pro pražské historické centrum typické. Prostředí v dopravně zatíženém Rohanském nábřeží není zatím zvlášť příjemné a lze předpokládat, že kontinuálním zastavěním severní hrany ulice se příliš nezlepší, což by nebylo dobré ani pro řešený pozemek.

Považujeme za vhodnou otevřenou strukturu od ulice až k řece, kde budou z existence a energie řeky těžit všechny objekty i ulice samy. Navrhli jsme základní urbanistickou strukturu tvořenou 9 lineárními objekty orientovanými od jihu na sever. Tyto objekty se skládají ze dvou částí - administrativní a rezidenční - těsně na sebe navazující a vertikálně zcela oddělené. Administrativní části jsou umístěny v sektoru podél Rohanského nábřeží, rezidenční části ve zbývajícím území směrem k Vltavě. Všech 9 hlavních hmot a v každé z nich ještě oddělené rezidenční a administrativní sektory chápeme jen jako přibližně regulované hmoty s určitou volností dalšího vývoje, jak ve smyslu developerském (kapacity, výška, spojování), tak i ve smyslu autorském (různí architekti, částečné porušení regulace).